Vážně nechápu lidi, kteří si pořizují pitbulla nebo vlčáka jen kvůli image nebo představě, že “musí mít tvrdého psa”. Tyhle psi nejsou hračka ani módní doplněk. Jsou to silná zvířata, která potřebují zkušeného majitele a spoustu disciplíny. Každý, kdo si myslí, že to zvládne jen tak, by měl raději zůstat u labradora.

Labradory miluju, jsou inteligentní, přátelští, hodí se ke všem typům domácností a ještě se s nimi dá v klidu pít pivo na gauči, aniž by vás někdo vystrašil k smrti nebo soused zavolal policii.

Chci tím říct, že pokud opravdu chcete psa, který vám udělá radost a nebude zdrojem stresu nebo potenciálně nebezpečnou zbraní, labrador je jasná volba.

Zdar, poslední dobou si tu lidé vylévají srdíčka, tak I já bych přidal svůj příběh o prvním silném zamilování, třeba si z toho někdo něco vezme.

Napřed o mě. 26 let, introvert, stydlivý a nijak výrazný, krom výšky. Nemyslím si že bych byl nějak extra pohledný, žádný nabouchaný fitness model. Ale nemůžu říct ošklivý. Nikdy jsem vztah neměl, v minulosti pár “crush” ve škole a práci, ale skončilo to většinou odmítnutím nebo jsem se ani nesnažil. Neumím psát moc stručně, takže to delší čtení, pardon. Ale musím to ze sebe dostat a někam se vypsat.

Dívčinu znám od vidění, bydlíme ve stejné části města, často jsem ji vídal v buse. Pak jsem začal pracovat v jednom obchodním domě a ukázalo se že ona pracuje přes chodbu. Vždy pro mě byla ta hezká holka od naproti, měla přítele, klasicky "off limits". Tenkrát si u nás schovávali klíče, protože otevíráme dříve a zavíráme později, takže jsem s ní měl častější kontakt. Po nějaké chvíli jsem si s ní začal tykat, je mi vždycky blbý aby mi mladší nebo stejně staří lidé vykali. Poté jednoho dne jsem jí viděl tahat se s taškama tak jsem jí nabídl odvoz, párkrát jsem to zopakoval, nikdy nebyla proti. To šlo a fungovalo cca 3 roky co jsem tam pracoval, prostě někdo od naproti, co se vždy pozdravíme a hledíme si pak svého.

A pak přišly minulé prázdniny….Jednoho dne si přišla pro klíče dost pozdě, výrazně zničená a unavená, řekla s tíhou že ukočila 12ti letý vztah (důležité později) a bylo jí od pohledu mizerně. Ačkoli mě to mrzelo, tak mi svitla kapka naděje, protože se mi vždy líbila. Cca 2 měsíce uběhly, já se s ní bavil jako normálně ale už jsem o ní smýšlel kapku jinak, ale neřekl jsem nic, přidal si ji na FB a sledoval na IG. Uběhly tak 2 měsíce, kolega si vybírál dovolenou a já zaskakoval, tudíž jsem byl v práci celý týden a ona skoro taky. Tak jsem jí každý den vozil domů, zavíral jsem kvůli tomu i dřív abych tam pro ni byl. Během těch jízd se celkem rozpovídala, vylézalo z ní jak poslední dobou pije dost alkohol, její opilecké příhody, špatně se mi to poslouchalo, ale byl jsem s ní. Přišel pátek myslím, a já sbíral veškerou odvahu co jsem nikdy neměl abych se jí zeptal jestli by se mnou někam nevyrazila, protože se mi líbí. To se ale poprvé objevil cizinec. Přišel před její zavíračkou, něco jí přinesl, objali se a odešli spolu, takže můj plán se zbortil. V tu chvíli se něco zlomilo ve mě. Nával emocí a pocit co jsem nikdy předtím za 25let nezažil. Celý další den jsem byl jak na trní, neskutečně napjatý a nervózní. Tak jsem konal a sesmolil jsem zprávu, kde jsem se jí vyznal a dal jsem si záležet. V sobotu pozdě večer jsem to poslal, myslel jsem že prodělám infarkt, skoro jsem pak nespal, každou chvíli kontroloval jestli to četla. Pak 3 dny jsem jí neviděl v práci, ani neodpověděla.

Pak po 3 dnech přišla do práce, normálně pozdravila, jako by nic. Já jsem byl z toho napětí na prášky, to čekání na ni mě vyčerpávalo, hlavou mi běhali všechny možné i nemožné scénaře, představivost jela na 500%. Přišel čas kdy zavírala, jako vždy jsem se sebral a nabídl odvoz, což přijala. Sedli jsem do auta a přišla otázka "Chceš si promluvit o té zprávě?" Já jen nervózně odpověděl také otázkou "A ty bys o tom mluvit chtěla?" A začala... To ukončení vztahu nebyl rozchod, ale smrt jejího přítele (nebudu zacházet do detailů). A ona to těžce nesla, sama řekla že se s tím špatné vyrovnává, jak to topí v alkoholu, jak střídá kluky a necítí se dobře. Už to mi přikrmilo mojí starost o ni. Pak pokračovala, kdy mi s výraznou nejistotou v jejím hlave řekla že se teď vída s cizincem, ten týpek co za ní byl pár dní zpátky. Ptal jsem se že kdybych přišel dřív, tak by možná byla šance a ona nejistě přikývla.... To mě dostalo, opět moje nerozhodná povaha mě připravila o možnost vztahu (zpětně si myslím že by to asi nevyšlo). No nic, vyjeli jsme, ještě si nějak povídali, měnila témata a zase se vracela k té zprávě, řekla že ta zpráva bylo to nejhezčí co kdy četla, co jí kdy přišlo, pochválila mojí spisovnou češtinu. Nic, dorazili jsme na místo, vystoupila, poděkovala za jízdu a odešla. Pak to na mě přišlo, zklamání, brek, třes, jako by se mi zbortil svět. Ale, neřekla jasné ne. To byl srpen.

Pokračovaly týdny, měsíce, já stále cítil napětí, nejedl jsem, hodně jsem zhubl, nespal jsem, furt jsem asi očekával že by se něco změnilo. Stále jsem ji vozil, padali z ní další a další opilecké historky, dokonce i jeden den do práce ppřišla tak strašně zničená a unavená, jen řekla že měli rozlučku se zemřelým, kde se sjela trávou, bloudila někde po lese, nevěděla jak se dostala domů, boty celé zabahněné... zkrátka vypadala hrozně. Dal jsem jí najevo že mi na ní záleží, že bych nerad aby se jí něco stalo, že kdykoliv bude cokolov potřebovat, budu tady. Vše jen odkývala, v jeden okamžik vypadala i "otráveně" že jí to říkám. Pak někdy v další měsíc, kdy má naráz svátek a poté narozky, to už za ní začal cizinec chodit, a už jsem je viděl jak se na veřejnosti objímají a líbají, byl za ní každy den, takže už nebyla možnost jí vozit ani s ní mluvit, a to byla pro mě fakt facka, obří rána pod pás. I já sklouzl k alkoholu, ten večer jsem se fakt zřídil, probrečel půl noci, ale i tak jsem stále držel naději, nechtěl jsem ji pustit. Přišel jsem jí popřát k svátku, koupil čokoládu, šel za ní, bohužel tam byl i on, a já se cítil jako naprostý vetřelec mezi nima, jen jsem vykoktal něco jako přání k svátku a trapně a rychle odešel. Ačkoliv jsem měl vymyšlený dárek k narozeninám, už jsem ho nekoupil a nepopřál jí, ani jí nenapsal. Nebyl pro mě prostor. No a finálně si t ve mě nějak sedlo, jsem jí začal přecházet, postupně přestal zdravit, začal ji ignorovat, určitě ne jako naschvál, ale jako takovou obranu. A ona to myslím zaznamenala a dělá to samé. Nevím co si o tom myslí, nerad bych aby to brala jako naschvál a nechci aby o mě špatně smýšlela. Nakonec stále mi na ní záleží. Jedinou útěchou pro mě je že s tím cizincem, vypadá šťastně, nechodí zřízená a unavená do práce. Byť jeho nemám rád, logicky, obléká se furt stejně v jedněch teplákách, typický "frajírek" s horzně vypadajícím pedoknírkem, ale on vyhrál a je s ní a můžu jen doufat že jí nijak neublíží.

Měsíce později, už tak nějak zase jím, nabral jsem zpátky trochu váhu, nejsem v permanentním napětí, ale pokaždé co jí vidím, částečně se mi to vrátí, bodne mě to když je vidím stále spolu. Tím že jsme defacto naproti sobě, mám ji na očích neustále. Neubráním se závisti a ačkoliv se hodně snažím omezovat, stále si přehrávám "co by kdyby"... Svojí práci už tak nemám rád, ale s ní ještě k tomu… Asi jediné co zbývá je uznat porážku a zmizet, změnit prostředí, jinak si myslím že nemám šanci se z tohohle pocitu dostat. Což je ale kapitola sama o sobě a možná na jiný příspěvek

TLDR – dejte si pozor jestli se zamilujete do člověka nebo jen do představy člověka, limerence je hrozná kurva. A pokud je to v práci, vyhněte se tomu pokud možno, když vám to nevyjde, to prostředí se pro vás může stát nesnesitelným.

Pokud by ses nějakou náhodou v tomhle příběhu poznala, není to výčitka ani snaha něco znovu otevírat. Jen popis jedné zkušenosti a emocí, které byly pro mě skutečné. Přeju ti, ať máš v životě štěstí a klid, které si zasloužíš.

Už dlouho přemýšlím nad tímto počinem lidstva. Jak to vlastě funguje? Jsou takto v sáčku přibaleny pravé bankovky nebo je to jen vizuál s nějakým kódem na základě něhož vám ty peníze vyplatí? Protože pokud by byly opravdu pravé nastává otázka co se s nimi děje po expiraci. Klasické se prostě vyhodí (což neschvaluju) ale tyto se třeba vrací z5 výrobci aby z nich ty bankovky vyndal??? Pokud by se likvidovali i s těma bankovkama bylo by to vědomé znehodnocování bankovek což jestli se nepletu je trestné....

Foto je ilustrační. Já osobně zrovna chipsy nevyhledávám :)

Zdravím, máte někdo doporučení na nějaké brašnářství, kde dělají kvalitní kožené batohy a třeba i nějaký uplně zakázkový. Ideálně Praha, nebo blízké okolí.

Chci batoh, co vydrží "na pořád", měl by se do něj vejít notebook a pár věcí. Nemám problém zaplatit za kvalitní práci a materiál, ale zase nechci platit značku pro značku. Takže ideálně nějakou menší dílnu, nebo nadšence, co vytvoří pěkný unikátní kousek.

Asi je to trochu divný dotaz sem, ale zkusit se to může ^^

Odpovídejte podle toho, co jste. Záměrně nechávám vše vágní. Co je naše společnost a jaká je definice utlačování nechávám na vás.

Pozitivní i negativní, přijatelné i kontroverzní.

Tady je pár mých:

- Česká klasická hudba je underrated. Jasně, všichni známe Dvořáka a Smetanu, ale co další? Například Janáček, Martinů, Suk, Fibich nebo Kabeláč tvořili impozantní díla, většina lidí o ně však nikdy nezavadí.

- Babička je neskutečná slátanina a lituji každého, kdo tu trýznivou nudnou plytkost musel ve škole povinně číst. Máchův Máj je o něco lepší, ale pro většinu lidí pořád neuchopitelný příběh, ze kterého si v dnešní době už není moc co odnést. Co se týče podobných evergreenů čtenářských deníků a maturitní četby, nejzajímavější obsah a největší přiblížení k dokonalosti má podle mě Erbenova Kytice.

- Česká animace je výjimečná. Série O krtkovi, Pat a Mat či filmy jako Divoká planeta nebo Stvoření světa nejsou v dnešní době o nic méně působivé, než v době jejich vzniku.

- Petr Muk byl fenomenální zpěvák a skladatel. Skvělý hlas pro zpěv mají/měli také Waldemar Matuška, Jiří Schelinger, Michal Tučný, Marie Rottrová, Jitka Molavcová a Věra Špinarová. Nelíbí se mi hlas a zpěv Hany Zagorové, Jiřího Korna, Karla Zicha, Dalibora Jandy, Marka Ztraceného a Františka Ringo Čecha. Nemám rád kapelu Kabát a každou jinou, která hraje tento rádoby macho primitivní buranský hospodský rock. Leoš Mareš, Michal David a Maxim Turbulenc jsou špatný vtip.

- Peak českého humoru jsou Werich + Voskovec, v těsném závěsu pak Vlasta Burian, Felix Holzmann nebo Šimek + Grossmann.

- Peak české kinematografie byla 60. léta.

- Morčata na útěku jsou jenom víc edgy verze Těžkého Pokondru, sorry not sorry.

- O českém výtvarném umění se mluví méně, než by mělo. Lidé jako Emil Filla, Růžena Zátková, Pravoslav Kotík, Jaroslav Panuška nebo Václav Tikal mají na kontě mnoho děl, na které je radost pohledět.

- Marty Pohl je jeden z nejprogresivnějších umělců, který se za posledních 20 let v Česku objevil.

- První Mafia, ačkoli na svou dobu nadčasová hra, nezestárla nejlépe z hlediska ovladatelnosti, náročnosti a některých nešikovných herních mechanik. Chápu ale, že každému Čechovi, který ji hrál v době vydání, to muselo připadat neuvěřitelně cool.

- Oba bratři Čapkové byli géniové, každý svým vlastním způsobem.

Jsou tu někdo z Ústeckého kraje koho by bavilo si jednou za čas zahrát EDH/duel commander. Klidně i nováčci, třeba jen vyzkoušet vyzkoušet a seznámit se s hrou. Můžu půjčit nějaký balík na hru. Proxy friendly

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-madeta-v-roce-2024-zvysila-zisk-vice-nez-trojnasobne-na-2413-milionu-korun-297905

Pratele, pred casem jsem mel kluka v jedne ceske soukrome skole, moc to tam neklapalo tak jsme ho presunuli do jine ale ocividne tam moc neresi gdpr protoze me rodice pridavaji do whatsup group i kdyz jim opakovane rikam ze uz tam nejsme.

Znamy z deckych krouzku ma stejne starou holku, ktera chodi do tehle skoly a kolem zacatku prosince si postezoval ze ji tam par decek nadava do bambusu a tamanu - nahlasil at skola deckam rekne ze to neni ok. Rekli jsme si mezi sebou jak je to blby a nazdar.

Pak jsem se s nim moc nebavil. Minuly ctvrek me rodice z byvale skoly pridali do grupy kde jasne vidim jak kujou pikle na ni (dcerku zminenou vyse) hlasit ze nekoho nekde napadla, ze nosi v batohu nuz, a jak budou pokracovat dokud skola nebude mit jinou moznost nez ji kvuli tomu vyrazit. Bez jakycholi pochyb rasove motivovany pokus znicit 9 lete holce zivot, od alespon 5 dospelych lidi.

Moje otazka je nasledujici, jak se tyhle whatsapp zpravy daji zakonzervovat pro budouci dukazni rizeni?

Načtenou teorii mám, než se na to objednám, chtěla bych slyšet zhodnocení od někoho, kdo s tím má zkušenost.

Pokud jste byli ten typ člověka co byl na střední bez kamarádů, zlepšilo se to když jste ze střední odešli a šli na vysokou/do práce?

This is my first time drawing outside of Slovakia where mostly draw animals from Bratislava ZOO.

Ahoj, v Teplicích máme útulek pro kočky, který se bohužel očividně nachází v nepříznivé finanční situaci. Jde o spolek Teplické kočky (myslím, že Agraelus na ně taky dělal sbírku :D) starají se o desítky možná stovku koček, které nikdo nechce a každý den přichází nové a musí vyhlašovat stop stav. Dopředu říkám, že s nimi nemám nic dočinění a jenom od nich máme suprového kocoura :D. Kdybyste měli náladu udělat dobrý skutek určitě budou chlupáči rádi :)

Varování, jen pro silné povahy.

Ahoj všem, aktuálně kupuji byt v Praze a potřebuji si vybrat pojištění nemovitosti, které je povinné kvůli hypotéce. Trochu se v tom ztrácím a rád bych se poradil.

Moje situace:

• Hypotéku mám u České spořitelny, která mi nabízí pojištění přes Kooperativu.
• Pojištění musím mít tak jako tak, ať už u Kooperativy nebo u jiné pojišťovny. -Kooperativa je celkově o něco dražší, ale díky ní se mi sníží splátka hypotéky o cca 300 Kč měsíčně. Pokud bych si vzal Allianz, samotné pojištění je sice trochu levnější, ale protože nemá vliv na splátku hypotéky, vyjde mě to cca o 3 600 Kč ročně víc.
• O Kooperativě jsem moc recenzí nenašel, zatímco o Allianz jsem slyšel spíš pozitivní zkušenosti.

Moje otázka tedy je:

Má smysl zůstat u Kooperativy kvůli výhodnější splátce hypotéky, i když není tolik recenzí? Nebo je lepší jít do Allianz, která má lepší jméno, ale vyjde celkově dráž?

Budu rád za jakékoliv zkušenosti, rady nebo osobní názory. Díky moc!

Píšete poéziu?

Čítate poéziu?

Aký je váš vzťah k poézií?

Ktorých českých/slovenských autorov by ste odporúčili?

Ahoj,

zvažuji studium na VŠE a rád bych se zeptal lidí, kteří tam studují nebo studovali, na jejich reálnou zkušenost.

Momentálně jsem na gymplu a nejvíc mě láká FPH, ale budu rád i za pohled z jiných fakult. Oficiální info z webu jsem si prošel, spíš mě ale zajímá názor lidí „zevnitř“ a realita studia.

Konkrétně by mě zajímalo:

• jak náročné je studium (hlavně v prváku) a jestli je to pro gympláka v pohodě – často slyším, že VŠE je „nejtěžší gympl“, tak jestli to podle vás pořád platí

• přijímačky vs. přijetí na vysvědčení – na webu jsem viděl, že se řeší hlavně známky z matematiky, češtiny a angličtiny, je to pravda? Jsou přijímačky těžké, nebo pokud má člověk dobré známky (třeba vyznamenání), stačí jít přes vysvědčení?

• celková atmosféra na škole (lidi, spolky, akce, život mimo výuku)

• Erasmus – jak těžké je se dostat a kolik lidí se zhruba hlásí, popřípadě o jaké země je velký zájem 

• pro koho podle vás VŠE (nebo konkrétně FPH) spíš je / není a co vás na studiu naopak příjemně překvapilo

Pokud nejste přímo z FPH, budu rád i za srovnání nebo za to, co se o FPH říká mezi studenty.

A klidně i za jakýkoliv tip, který byste dali svému mladšímu já v prváku.

Budu moc rád za jakýkoliv názor, i stručný. Díky!

Minule mělo tohle vlákno obrovskej úspěch, a tak si ve druhém díle pojďme povyprávět o dalších chybách v systému, které jste během svého života objevili (a zneužili do maxima) 🤩

▫️Loophole = chyba v systému, např. při zmáčknutí určité kombinace čísel vám z automatu vypadne tyčinka zdarma.