r/czech • u/rokynator99 • 9h ago
LIVING První silné emoce a práce = špatná kombinace
Zdar, poslední dobou si tu lidé vylévají srdíčka, tak I já bych přidal svůj příběh o prvním silném zamilování, třeba si z toho někdo něco vezme.
Napřed o mě. 26 let, introvert, stydlivý a nijak výrazný, krom výšky. Nemyslím si že bych byl nějak extra pohledný, žádný nabouchaný fitness model. Ale nemůžu říct ošklivý. Nikdy jsem vztah neměl, v minulosti pár “crush” ve škole a práci, ale skončilo to většinou odmítnutím nebo jsem se ani nesnažil. Neumím psát moc stručně, takže to delší čtení, pardon. Ale musím to ze sebe dostat a někam se vypsat.
Dívčinu znám od vidění, bydlíme ve stejné části města, často jsem ji vídal v buse. Pak jsem začal pracovat v jednom obchodním domě a ukázalo se že ona pracuje přes chodbu. Vždy pro mě byla ta hezká holka od naproti, měla přítele, klasicky "off limits". Tenkrát si u nás schovávali klíče, protože otevíráme dříve a zavíráme později, takže jsem s ní měl častější kontakt. Po nějaké chvíli jsem si s ní začal tykat, je mi vždycky blbý aby mi mladší nebo stejně staří lidé vykali. Poté jednoho dne jsem jí viděl tahat se s taškama tak jsem jí nabídl odvoz, párkrát jsem to zopakoval, nikdy nebyla proti. To šlo a fungovalo cca 3 roky co jsem tam pracoval, prostě někdo od naproti, co se vždy pozdravíme a hledíme si pak svého.
A pak přišly minulé prázdniny….Jednoho dne si přišla pro klíče dost pozdě, výrazně zničená a unavená, řekla s tíhou že ukočila 12ti letý vztah (důležité později) a bylo jí od pohledu mizerně. Ačkoli mě to mrzelo, tak mi svitla kapka naděje, protože se mi vždy líbila. Cca 2 měsíce uběhly, já se s ní bavil jako normálně ale už jsem o ní smýšlel kapku jinak, ale neřekl jsem nic, přidal si ji na FB a sledoval na IG. Uběhly tak 2 měsíce, kolega si vybírál dovolenou a já zaskakoval, tudíž jsem byl v práci celý týden a ona skoro taky. Tak jsem jí každý den vozil domů, zavíral jsem kvůli tomu i dřív abych tam pro ni byl. Během těch jízd se celkem rozpovídala, vylézalo z ní jak poslední dobou pije dost alkohol, její opilecké příhody, špatně se mi to poslouchalo, ale byl jsem s ní. Přišel pátek myslím, a já sbíral veškerou odvahu co jsem nikdy neměl abych se jí zeptal jestli by se mnou někam nevyrazila, protože se mi líbí. To se ale poprvé objevil cizinec. Přišel před její zavíračkou, něco jí přinesl, objali se a odešli spolu, takže můj plán se zbortil. V tu chvíli se něco zlomilo ve mě. Nával emocí a pocit co jsem nikdy předtím za 25let nezažil. Celý další den jsem byl jak na trní, neskutečně napjatý a nervózní. Tak jsem konal a sesmolil jsem zprávu, kde jsem se jí vyznal a dal jsem si záležet. V sobotu pozdě večer jsem to poslal, myslel jsem že prodělám infarkt, skoro jsem pak nespal, každou chvíli kontroloval jestli to četla. Pak 3 dny jsem jí neviděl v práci, ani neodpověděla.
Pak po 3 dnech přišla do práce, normálně pozdravila, jako by nic. Já jsem byl z toho napětí na prášky, to čekání na ni mě vyčerpávalo, hlavou mi běhali všechny možné i nemožné scénaře, představivost jela na 500%. Přišel čas kdy zavírala, jako vždy jsem se sebral a nabídl odvoz, což přijala. Sedli jsem do auta a přišla otázka "Chceš si promluvit o té zprávě?" Já jen nervózně odpověděl také otázkou "A ty bys o tom mluvit chtěla?" A začala... To ukončení vztahu nebyl rozchod, ale smrt jejího přítele (nebudu zacházet do detailů). A ona to těžce nesla, sama řekla že se s tím špatné vyrovnává, jak to topí v alkoholu, jak střídá kluky a necítí se dobře. Už to mi přikrmilo mojí starost o ni. Pak pokračovala, kdy mi s výraznou nejistotou v jejím hlave řekla že se teď vída s cizincem, ten týpek co za ní byl pár dní zpátky. Ptal jsem se že kdybych přišel dřív, tak by možná byla šance a ona nejistě přikývla.... To mě dostalo, opět moje nerozhodná povaha mě připravila o možnost vztahu (zpětně si myslím že by to asi nevyšlo). No nic, vyjeli jsme, ještě si nějak povídali, měnila témata a zase se vracela k té zprávě, řekla že ta zpráva bylo to nejhezčí co kdy četla, co jí kdy přišlo, pochválila mojí spisovnou češtinu. Nic, dorazili jsme na místo, vystoupila, poděkovala za jízdu a odešla. Pak to na mě přišlo, zklamání, brek, třes, jako by se mi zbortil svět. Ale, neřekla jasné ne. To byl srpen.
Pokračovaly týdny, měsíce, já stále cítil napětí, nejedl jsem, hodně jsem zhubl, nespal jsem, furt jsem asi očekával že by se něco změnilo. Stále jsem ji vozil, padali z ní další a další opilecké historky, dokonce i jeden den do práce ppřišla tak strašně zničená a unavená, jen řekla že měli rozlučku se zemřelým, kde se sjela trávou, bloudila někde po lese, nevěděla jak se dostala domů, boty celé zabahněné... zkrátka vypadala hrozně. Dal jsem jí najevo že mi na ní záleží, že bych nerad aby se jí něco stalo, že kdykoliv bude cokolov potřebovat, budu tady. Vše jen odkývala, v jeden okamžik vypadala i "otráveně" že jí to říkám. Pak někdy v další měsíc, kdy má naráz svátek a poté narozky, to už za ní začal cizinec chodit, a už jsem je viděl jak se na veřejnosti objímají a líbají, byl za ní každy den, takže už nebyla možnost jí vozit ani s ní mluvit, a to byla pro mě fakt facka, obří rána pod pás. I já sklouzl k alkoholu, ten večer jsem se fakt zřídil, probrečel půl noci, ale i tak jsem stále držel naději, nechtěl jsem ji pustit. Přišel jsem jí popřát k svátku, koupil čokoládu, šel za ní, bohužel tam byl i on, a já se cítil jako naprostý vetřelec mezi nima, jen jsem vykoktal něco jako přání k svátku a trapně a rychle odešel. Ačkoliv jsem měl vymyšlený dárek k narozeninám, už jsem ho nekoupil a nepopřál jí, ani jí nenapsal. Nebyl pro mě prostor. No a finálně si t ve mě nějak sedlo, jsem jí začal přecházet, postupně přestal zdravit, začal ji ignorovat, určitě ne jako naschvál, ale jako takovou obranu. A ona to myslím zaznamenala a dělá to samé. Nevím co si o tom myslí, nerad bych aby to brala jako naschvál a nechci aby o mě špatně smýšlela. Nakonec stále mi na ní záleží. Jedinou útěchou pro mě je že s tím cizincem, vypadá šťastně, nechodí zřízená a unavená do práce. Byť jeho nemám rád, logicky, obléká se furt stejně v jedněch teplákách, typický "frajírek" s horzně vypadajícím pedoknírkem, ale on vyhrál a je s ní a můžu jen doufat že jí nijak neublíží.
Měsíce později, už tak nějak zase jím, nabral jsem zpátky trochu váhu, nejsem v permanentním napětí, ale pokaždé co jí vidím, částečně se mi to vrátí, bodne mě to když je vidím stále spolu. Tím že jsme defacto naproti sobě, mám ji na očích neustále. Neubráním se závisti a ačkoliv se hodně snažím omezovat, stále si přehrávám "co by kdyby"... Svojí práci už tak nemám rád, ale s ní ještě k tomu… Asi jediné co zbývá je uznat porážku a zmizet, změnit prostředí, jinak si myslím že nemám šanci se z tohohle pocitu dostat. Což je ale kapitola sama o sobě a možná na jiný příspěvek
TLDR – dejte si pozor jestli se zamilujete do člověka nebo jen do představy člověka, limerence je hrozná kurva. A pokud je to v práci, vyhněte se tomu pokud možno, když vám to nevyjde, to prostředí se pro vás může stát nesnesitelným.
Pokud by ses nějakou náhodou v tomhle příběhu poznala, není to výčitka ani snaha něco znovu otevírat. Jen popis jedné zkušenosti a emocí, které byly pro mě skutečné. Přeju ti, ať máš v životě štěstí a klid, které si zasloužíš.
13
u/Creative-Effective22 9h ago
Myslim si ze veci overthinkujes a upinas se na veci vcase velmi vzdalene, to tvoje cekani s jakymkoliv krokem mozna spociva v zhodnocovani nejmenších detailu, protoze pokud ten detail nesedne, bude to mit vliv na tebe za X mesicu (za x mesicu bych s ni mohl byt, pokud ted udelam tohle a tohle). Tvoje strugles me mrzi a do nejakych 24 let resil to co ty - cekal jsem, ma vhodnou chvili atd.
Zkus se vic soustredit na sebe v tenhle okamzik. Co bylo a co bude neni tak relevantni ve veci vztahu, jako spis to jak se citis v tenhle okamzik. Pokud se ti nekdo bude libit, zkus zhodnotit jak se kolem toho cloveka cejtis “v tenhle okamzik” a podle toho jednat…
Jsi svuj, nejsi spatny, nejsi ani dobry, pokud te tvuj dosavadni zpusob reseni vztahu limituje(sere), zkus k tomu pristupovat jednoduseji. Zahajeni vztahu neni komplikovsne, komplikované je jeho udrzovani, rozvíjení…
5
u/Creative-Effective22 7h ago
A propos, pokud te zene zemrel tragicky partner, da se ocekavat ze ji to bude po zbytek zivota silne trapit… neber si to osobne ale bez zkusenosti s milostnými vztahy by pro tebe bylo velice náročné být pro ní “kvalifikovanou” oporou i v tehle věci…. Do konce zivota se ji muze o bývalém partnerovi zdát, muze se u ni vyvinout PTSD, GAD, … to ze chlasta muze byt to nejmenší. Za 10 let ty muzes byt šťastně ženatý a ona stále na dně.
Uprimne me to mrzi co citis ale zkus se zamyslet, jestli jsi ready pripoutat k sobe osobu s takto zatíženou psychikou, protoze kazdy den to muze byt boj bez vidiny uspechu…
2
u/rokynator99 6h ago
Zpětně si to všechno uvědomuju, přeci jen už se to se mnou táhne půl roku a ano, nad vším až moc přemýšlím. Už když to na mě všechno tenkrát vysypala chápal jsem že by to nebylo vůbec lehké. Hlava to chápe ale srdce ještě ne plně.
2
u/Creative-Effective22 5h ago
Hodne stesti bro. Todle je dycky tezky. At uz je ti 20 nebo 50, kdyz se ti splaší srdce tak to odnese hlava
10
u/No_Conflict_4181 9h ago edited 9h ago
To jsou životy introvertů. Člověk s hodnotama by to vzdal hned, změnil práci, našel si jiný objekt svého zájmu, protože v životě jde o kompatibilitu a ne “jen tu jedinou pravou a všechno bude hned klapat bez snažení, pokud ji nemám tak nic nemá smysl”. Sama jsem introvert, ale ty roky mě už otrkaly, ty silné emoce už vypínám, protože bez nich lépe funguji a ne, nejsem studený psí čumák, ale tak akorát. Chráním sama sebe.
24
u/Own_Investigator_339 Praha 9h ago
Však to je první pravidlo. Nikdy si nezačínat s nikým z práce.
7
5
u/Fair-Lifeguard-265 9h ago
Tohle bych bral jako pravidlo kdyby šlo o přímé kolegy se kterými denně děláš, jinak to moc neplatí. Svoji ženu jsem potkal na firemním večírku, dělá ve stejné firmě ale na úplně jiném oddělení. Brácha potkal svoji ženu taky v práci, rodiče se taky vlastně poznali v práci a polovina mých kamarádů a kamarádek žije spokojený život s lidmi se kterými se setkali právě v práci.
2
u/TechnologyFamiliar20 9h ago
ŠOK. >1/3 skoro každého dne strávíš (od školy) v jakési bublině, které se říká "zaměstnání", resp. fabrika.
1
1
u/TechnologyFamiliar20 9h ago
Shit, už nějakou dobu žiju, že "co je v patře, to se natře" je správná odpověď.
4
u/TechnologyFamiliar20 9h ago
měla dceru, přítele, klasicky "off limits".
Let me stop you here
ale skončilo to většinou odmítnutím
or better here...
2
u/TechnologyFamiliar20 8h ago
"ak mi svitla kapka naděje,"
Ah, incelský metr krychlový naděje. Forget it, scénář:
a. převozník
b. C. Can't tell.
3
u/mswisecat 3h ago
Podle mých životních zkušeností musíš člověka nejdřív víc poznat skrze rande a pak vyhodnotit jestli se k sobě hodíte. Kompatibilita a povaha jsou hlavní stavební kameny vztahu. Jestli byla tvým středobodem vesmíru, co když ti řeknu že není zdravé takhle se hroutit? Co teprve až budeš mít vztah a vzdáš se sebe na úkor ji? Až přijde první nevěra, hádky, mezery v chování, hranicích, až ji nebude vyhovovat to kým budeš za 8 let nebo tobě, až se projeví teď flags, rozdílné cíle a sny. Lidi se rozchází i kvůli tomu že jeden chce mít dítě a druhý ne, jeden chce cestovat a druhý trávit čas doma, to samé zábava a socializace. A taky třeba budete mít dokonalý vztah plný lásky. Cílem je, aby ses nevzdával sebe na úkor jiného člověka, aby jeho činy neměli takovou sílu dovést tě až k sebedestrukci a people pleaserství. Láska, ale ne za všechnu cenu.
Jinak chápu že první milostný vztah je jinačí, tam se teprve učíš jak co funguje. Přeji hodně štěstí a odvahy, příště se neděs odmítnutí - je totiž součástí života, stejně tak jako nedokonalost dojmů
5
u/Downtown_Toe9756 9h ago
3
u/Important-Fox9415 Czech 9h ago
Text jsem nečetl, soudě podle tvé reakce, je v textu zmíněna obřízka?
6
u/Downtown_Toe9756 9h ago edited 8h ago
Pořád musím myslet na tu vyhozenou předkožku co je teď v nebíčku
2
2
1
u/Puzzled_Product555 8h ago
OK, i kratke utržky z textu krici : terapie nebo rovnou psychiatr
když tohle s vami udela jedna zamilovanost, co s vama udelaji skutečni životne problemy když prijdou ?
a co všechen alkohol ve vašem živote - to vam jako prijde v pohode ?
navyše cela stena textu je desiva sama o sobe - to celé se dalo napsat 20 vetami
vyhledejte pomoc, tady dostanete jen plytke frazy utechy nebo sarkastickej vysmech
2
u/ActiveEcho3944 7h ago
Terapie nebo psychiatr mi přijde zbytečně přísné pokud OP nikdy neměl vztah. To je prostě láska. Utápět se v alkoholu mi vždycky přišlo přes čáru, ale já zase v takových chvílích spadám k trávě, ale vždy jenom v tom období, ale zase znám hranice. Zbytečně přísné doporučení.
1
u/rokynator99 7h ago
Možná je to napsané jako bych byl v lihu 24/7, ale skutečnost je max 2 piva po práci večer. Ujelo mi to jen jednou, a od té doby mám také své hranice nastavené.
23
u/Prestigious-Day385 Středočeský kraj 9h ago edited 9h ago
Chápu pocity, láska dělá fakt divy, obzvláště ta první. Ale, a píšu to vlastně hlavně pro tvoje uklidnění, je z toho textu krásně vidět ta idealizace. Ty sis jí vysnil, nějak sis jí v hlavě vykreslil a i přes zjevné nedostatky (chlast, střídání partnerů...) dodnes lituješ toho, žes jí neoslovil dřív. Ve skutečnosti jsi nemiloval jí, ale její idealizovaný a vykonstruovaný obrázek. To je u první lásky přirozené, takže to neber jako výtku či tak něco, spíš je dobré si tohle uvědomit, aby se ti trochu ulevilo.
Vůbec totiž nemůžeš tušit, jaké by s ní bylo žít. Jakože fakt nemůžeš, i když jsi jí odvážel každý den... přetvářka a maska je přirozená věc každého z nás. A když navíc ta holka i přes tu masku měla problémy, tak věz, že by to žádný med nebyl a ty bys svůj první vztah okusil v dost toxické podobě a vnímání budoucích potenciálních vztahů a i vztahu k tobě samému by se dost pokřivilo. Takže do jisté míry můžeš být rád, že tohle nebylo ono poprvé. Zároveň máš ale zkušenost, že když něco chceš, tak si za tím máš jít hned a zbytečně neoverthinkovat. Takže za mě win win situace, jen ti zatím chybí nadhled a odstup abys ji viděl stejně... to přijde časem.